Strečink 

Vidět cvičícího provádět strečink je docela vzácnost, proto jsem se rozhodl, na toto téma, napsat  článek.

Jak by měl vypadat váš trénink?

Po příchodu ze šatny by vaše cesta měla směřovat k nějakému trenažeru, kde se po dobu minimálně 5 – 10 minut zahřejete. Tím je myšleno prokrvení organismu, pomyslné nastartování všech funkčních orgánů.
Po tomto zahřátí následuje rozcvičení. Naším úkolem je opět aktivace všech svalů, hlavně partií, které v tréninku chceme zatěžovat. Mechanické rozhýbání kloubů, to znamená pohyby v kloubech – ideálně hlavně krouživé, které mají za následek vylučování a uvolnění synoviální tekutiny, kterou si jednoduše představíme jako olej pro naše klouby, abychom si je později při tréninku neodírali.

Samotný strečink, kdy se snažíme svaly protáhnout a natáhnout do maximálních poloh, je na začátku tréninku nevhodný (existují výjimky, ale jednoduše řečeno, před tréninkem neprotahujeme, ale rozhýbáváme, startujeme, jak jsem zmínil výše. Abych vás nenapínal, vysvětlím vám to zatím ve zkratce).
Pokud sval opravdu maximálně protáhnete, splníte všechny základní požadavky správného protažení, sval se uvolní, očekává pasivitu, snižuje se rychlost jeho kontrakce, snižuje se síla jeho kontrakce. Takže jednoduše řečeno – po protažení tělo není připravené na zátěž, ale odpočinek a tím se zhoršují i jeho výkony.

Pokud něčí cesta ze šatny směřuje rovnou ke stojanům s činkami nebo ke stroji, zahrává si tímto způsobem s nejedním zraněním, které kvůli nepřipravenosti organismu může nastat.

Další rizika jsou významné zpomalení regenerace, nepříjemná svalová bolest následující dny po tréninku, ztuhlost, nižší efektivita pohybů vlivem zkrácených svalů a neméně podstatná symetrie svalového rozvoje a s tím související dysbalance.

Po rozhýbání můžeme přejít k samotnému tréninku, ale vždy nejméně jedna série je zahřívací s nízkou zátěží o vyšším počtu opakování. Svaly dané partie se ještě víc zahřejí a tělo se přizpůsobí daným pohybům.
Konec tréninku by měl vyústit v uklidnění. V ideálním případě, abychom si řekli, jak to opravdu má vypadat, by jste se měli vydal na některý z trenažerů, kde několik minut volným tempem uklidníte svoji tepovou frekvenci, zajistíte cirkulaci krve rovnoměrně do celého těla, a až potom se dostáváme k části, o které tento článek hlavně je – ke strečinku.

Protahovat by se měly hlavně partie, které jste procvičili v předchozí hlavní části, a svaly s tendencí ke zkrácení. V každé protahovací poloze by se měl plynule zvyšoval rozsah a vydržet minimálně 15 vteřin. Proč? Na to musím zabrousit do anatomie.

U protažení svalu, za účelem jeho uvolnění nás budou zajímat dva reflexy. Jsou jimi stretch reflex (streč) a ochranný útlum.
Tyto dva reflexy jsou obranou našeho těla proti svalovým zraněním při jejich natahování do maximálních délek. Protože co by se stalo, kdybyste natahovali, natahovali, natahovali… No ano, jednou by to prasklo. Proto jsme chytře vybaveni nevědomými reflexy, které nemůžeme vědomě ovládat.

Stretch reflex

Za stretch reflex jsou odpovědné receptory zvané svalová vřeténka. Tyto receptory jsou uložené a přichycené podél jednotlivých svalových vláken, takže mohou pohotově reagovat na jejich aktuální protažení. Jednoduše řečeno – pokud se natáhne svalové vlákno, svalové vřeténko se natahuje s ním. Pokud je toto natažení prudkého charakteru a je vedeno až k maximální délce svalového vlákna, hrozí natržení či přetržení, aktivuje se svalové vřeténko. To vyšle signál do příslušného segmentu míchy a odtud zpět jde informace motorickému nervu, který je odpovědný za kontrakci svalu – sval kontrahuje, zatne se. Tím je znemožněno jeho další natahování a uvolňování, ale zároveň se nezraníte.

Ochranný útlum

Jeho receptory jsou Golgiho šlachová tělíska, která opět zaznamenají natažení svalových vláken do maximálních délek. Nereagují ale kontrakcí, ale obráceně – pokud je sval pomalu plynule natahován do maximální délky, aktivují se tato šlachová tělíska a vyšlou signál, který zpět nese jako odpověď blokování motorického neuronu. Jednoduše zamezí kontrakci a sval je uvolněný a může dojít k protažení.Je důležité, aby toto natahování bylo opravdu pomalé a plynulé. Průměrná doba potřebná k aktivaci receptorů se pohybuje okolo 15 vteřin.

Cíl strečinku

Cílem je neaktivovat svalová vřeténka a naopak plynulým protažením vyvolat ochranný útlum a tím dosáhnout dokonalého uvolnění, protože tímto naše receptory svalovým vláknům znemožní kontrakci.
Úkolem strečinku je optimálně protáhnout svaly a rozvíjet kloubní pohyblivost bez vedlejších nepříznivých účinků, snížit svalové napětí po pohybové činnosti a udržet svaly v pružnosti. Dále strečink slouží k prevenci před poraněním – natažením nebo natržením svalů, k prevenci některých svalových onemocnění – zánětu šlach apod.
Přispívá rovněž k prevenci poškození kloubů. Strečink svými účinky připravuje tělo na fyzickou zátěž, na náročnější výkon, proto je nezbytnou součástí každé sportovní aktivity. Někteří odborníci navrhují strečink ještě před tréninkem, ale většina studií naopak doporučuje svaly nejprve zahřát a potom protáhnout.
Zkrácené svaly působí tlumivě na svaly oslabené, a to je hlavní příčinou vadného držení těla. Pravidelným cvičením strečinku můžeme ovlivnit správné držení těla a odstranit tak svalovou dysbalanci (svalovou nerovnováhu), která je často příčinou funkčních poruch a bolestí.