06. mýtus: „Nikdy nezhubnu, protože mám tloušťku v genech.“

Na tohle se opravdu nejde vymlouvat. Pokud mám tlusté předky, ukazuje to, že obezitou mohu být skutečně ohrožen. Zásadní věcí je uvědomit si to a zavést preventivní opatření sloužící k tomu, aby se tyto geny neprojevily. Jinými slovy, stojí mě to asi o trochu více práce než člověka, který má geneticky štíhlou postavu (ve smyslu o trošku většího hlídání si toho, co jím a pravidelného pohybu), nicméně pozitivem na tom je, že tloušťka v genech člověka motivuje k tomu žít zdravě a přirozeně. Nevýhodou geneticky štíhlé postavy je naopak to, že danou osobu primárně nic nemotivuje, což se jí časem může vymstít. Za pár let může být situace naprosto opačná. Ten, kdo měl tloušťku v genech, si bude udržovat štíhlou a zdravou postavu, a ten, kdo dostal dar štíhlé siluety, může být tlustý a nemocný. Síla genetické dispozice je značně individuální, obecně může dosahovat až desítek procent. Zbytek pak připadá na další faktory, především životní styl.

Obezita je tedy kombinací genetických dispozic a životního stylu, a lze ji ovlivnit.

Genetické testování může  napovědět, na co se v prevenci má každý konkrétně více zaměřit. Pokud mám spíše genetické dispozice v genech ovlivňující chuť k jídlu, musím se více zaměřit na restrikci příjmu potravy. Pokud se vrozené dispozice týkají spíše poruch metabolismu tuků, zaměřím se na vhodnou stravu s nízkým obsahem tuků. Jestliže se mé dispozice týkají ukládaní tuků do oblasti břicha, musím cvičení a posilování zaměřit právě na tyto partie atd. Závěrem je třeba znova připomenout, že tloušťka v genech znamená, že tlustý být můžu, ale nemusím!